Čisté, hladké a průhledné sklo ve sprchovém koutě není samozřejmost, ale výsledek cílené péče a správně zvolených přípravků. Cílem ošetření je omezit ulpívání vody a minerálů, usnadnit každodenní údržbu a prodloužit životnost těsnění i kování. Klíč je v kombinaci důkladného vyčištění, vhodné trvalé ochrany a pár jednoduchých návyků po každém sprchování. V následujících odstavcích najdeš postup od pochopení materiálu přes přípravu a volbu ochrany až po rutinu, která funguje i v domácnostech s tvrdou vodou.
Sklo je ve skutečnosti mikroskopicky porézní a jeho povrch se po výrobě i používání dále narušuje vodou, teplotními šoky a chemií. Tvrdá voda přináší ionty vápníku a hořčíku, které po odpaření zanechají krusty, jež se postupně „zapečou“ do skla. Šampony a mýdla přidávají tenzidy a mastné zbytky, které na minerálech vytvářejí šedý film a zhoršují odtok. Proto se ošetření skla skládá vždy ze tří kroků: dekontaminace, aplikace ochrany, šetrná průběžná údržba. Dekontaminace má za úkol sklo chemicky vyčistit tak, aby k ochraně přilnula a nebyla pod ní „uzamčená“ stará špína. Když tento krok ošidíš, jakákoli impregnace či keramika vydrží nesrovnatelně kratší dobu a bude se olupovat v mapách. V praxi to znamená odstranit vodní kámen, mýdlový kámen i zbytky leštidel, a nakonec povrch odmastit. Teprve pak má smysl přemýšlet, jaký typ ochrany zvolit.
Začni důkladným, ale kontrolovaným odstraněním minerálů. Na běžný vodní kámen dobře funguje roztok kyseliny citronové (např. 5–10 %) nebo speciální čističe pro koupelnové sklo s uvedeným pH a návodem. Na těžší nánosy pomůže gelový čistič s delší dobou působení, který nestéká a dá se bezpečněji kontrolovat na svislém skle. Vyhni se abrazivním houbičkám a práškům, které mohou mikroskopicky poškrábat a „otevřít“ sklo pro rychlejší usazování. Po rozpuštění minerálů povrch důkladně opláchni, neutralizuj vodou a setři stěrkou, aby nezbyly kapky a zbytky kyseliny. Následuje odmaštění isopropylalkoholem nebo přípravkem „pre-cleaner“ navrženým pro nano/keramické povlaky; tento krok zlepší přilnavost a rovnoměrnost. Čistota před povlakem má být taková, že sklo je opticky „ostrější“, bez mastných šmouh a voda po něm stéká souvislým filmem, nikoli kapkami. Pokud někde zůstávají mapy, proces v daném místě zopakuj, dokud není povrch všude stejný.
Ochranné vrstvy pro sprchové sklo se liší složením, od jednoduchých polymerních repelentů až po odolnější silanové a SiO2 keramické povlaky. Čím stabilnější chemická vazba na povrchu skla, tím delší reálná životnost a menší nároky na čištění. Polymerní sealanty jsou rychlé, levné a dají se snadno obnovovat, ale typicky vydrží týdny až pár měsíců. Silanové a křemičité (SiO2) povlaky vytvářejí hydrofobní i oleofobní efekt, sníží adhezi minerálů a při správné aplikaci vydrží 6–18 měsíců, někdy déle. Existují i továrně tvrzené/pojednané výplně s permanentní úpravou, ale i ty vyžadují šetrnou rutinu, aby si zachovaly účinek. Pro domácí aplikaci bývá ideální kvalitní silan/nano ochrana se sadou „cleaner + coating“, u níž výrobce uvádí explicitní kompatibilitu se sprchovým sklem. Sleduj požadavky na teplotu, vlhkost a dobu vytvrzení; sprchování je často nutné odložit na 12–24 hodin. Zvaž i estetiku: vysoce hydrofobní povlaky dělají krásné kuličky, ale někdy je praktičtější řízený odtok do filmu, který nechává méně teček. Rozhodnutí přizpůsob tvrdosti vody, větrání koupelny a ochotě jednou za čas povlak obnovit.
Aplikuj až ve chvíli, kdy je sklo zcela suché, čisté a chladné na dotek. Pracuj v dobře větrané koupelně, bez páry, ideálně při 15–25 °C a s mikrovláknovými utěrkami, které nepouštějí vlákna. Nanášej malé množství přípravku rovnoměrně krouživými nebo překrývanými tahy od okrajů ke středu, aby nevznikaly „obláčky“ a přehlédnutá místa. Dodrž předepsaný čas odpaření/flash-off a následné zapracování či setření, jinak zůstanou duhy a stíny viditelné proti světlu. Hrany, okolí pantů a míst, kam dopadá nejvíce vody, udělej pečlivěji nebo ve dvou tenkých vrstvách s odstupem podle návodu. Po dokončení nech povlak vytvrdit po doporučenou dobu a vyvaruj se během ní kontaktu s vodou, parou i čističem. První mytí po vytvrzení proveď jen vlažnou vodou a měkkou stěrkou, abys nepřerušil proces stabilizace na povrchu. Když se přesto objeví šmouhy, bývá to znakem přebytku přípravku; řešením je jemné doleštění čistým mikrovláknem nebo velmi řídké přeleštění IPA. Na konci si prohlédni sklo proti světlu zešikma a oprav mikromapy, dokud je to snadné.
Ochrana je jen polovina úspěchu, druhou je rutina, která chrání povrch před návratem minerálů. Po každém sprchování stáhni vodu stěrkou shora dolů a krátce otři nejnamáhanější zóny suchým mikrovláknem. Jednou týdně umyj sklo pH neutrálním čističem bez vosků a silikonů, aby se na povlaku netvořily vrstvy, které mění odtok. Jednou za 4–8 týdnů dopřej regenerační „top-up“ sprejem doporučeným výrobcem povlaku, který obnoví hydrofobitu bez kompletního odmaštění. Pokud se i přes péči tvoří mapy, je to signál tvrdé vody a slabšího větrání; pomůže delší odvětrání koupelny a případně filtr na vstupu vody. V místech s dotekem rukou a mýdla (okraje dveří) používej občas IPA otěr, ale jemně, aby ses nepropracoval skrz vrstvu. K plné obnově přistup, když voda přestane tvořit korálky nebo film se láme do ostrých cestiček; tehdy zopakuj dekontaminaci a nanesení jedné vrstvy. Tímto cyklem udržíš sklo dlouhodobě čiré, sprchový kout působí hygienicky a práce se stěrkou se stane minutovou záležitostí místo víkendového boje.