Vyberte si správné kameny a rostliny do skalky

Skalka je jedinečné dílo, které je napodobeninou vysokohorského prostředí v miniaturním prostoru, kde můžeme vytvořit podmínky pro pěstování některých druhů rostlin. Důležitý je správný výběr rostlin ale i kamenů.

 Její vytvořením můžeme napodobit vápencové pohoří nebo kyselé prostředí velehor. Kombinovat kyselé a zásadité prostředí v jedné skalce je poměrně náročný úkol a většinou se ani nedoporučuje, protože působí nejednotně a je náročné na péči.

Výběr kamenů

 Úzce spjat je s výběrem rostlinných druhů. Světlý vápenec, dolomit nebo travertin pokrytý řasami, mechem nebo lišejníky vytváří vhodné prostředí pro vápnomilné druhy. Kameny ze žuly, ruly, pískovce nebo křemičitých slepenců tvoří skalku kyselomilných rostlin. Tmavý bazalt a čedič je vhodný pro vápnomilné druhy, ale nic nebrání lokální vysadit i kyselomilné rostliny. Musíte jim však přizpůsobit substrát sestávající z vrchovištní rašeliny, kyselé zeminy a písku. Vápnomilným skalničkám vyhovuje substrát z karbonátových štěrkopísku smíšeného se slatinných rašelinou.

Kameny ve skalce pokládejte do půdy plochou stranou, protože horizontální působí nepřirozeně a nezvykle. Vyvarujte se zejména ohrazení skalky cihlami, lahvemi nebo sklenicemi. V sousedství skalky je nejpřirozenější trávník. Nepatří do ní různé sochařské výtvory, zejména trpaslíci, hlemýždě nebo andělé. Potůček nebo osvětlení ji oživí a zkrášlí.

Vlastnosti skalniček

Začátečník bez zkušeností by měl začít pěstovat nenáročné domácí druhy. Mnohým zahrádkářům široký sortiment těchto skalniček zcela postačí. Patří k nim rožec plstnatý, prvosenka holá, chrpa horská, koniklec jarní, Plešivec dvoudomý, hlaváček jarní, plesnivec alpský, mateřídouška úzkolistá, violka vonná, zvonek karpatský, netřesk horská, dřípatka karpatská a mnoho dalších druhů. Podle lokálních podmínek v skalce pamatujte na správné umístění stínomilných, suchomilných, vlhkomilných druhů a skalniček vyžadujících slunné stanoviště. Pokud hlaváček, Plešivec, zvonek, kosatec, protěž a koniklec umístěte do stínu, nebudou kvést a brzy vyhynou. Důležitý faktor je i schopnost skalniček rozmnožovat se, zejména pro produkci odnoží a podzemkami. Například barvínek menší, konvalinka vonná, chrpa horská nebo rožec plstnatý jsou schopny v průběhu několika let zcela zaplnit celou skalku.

Velký význam při výsadbě má i půdní reakce a zrnitost půdy. Mnohé rody skalniček mají vápnomilné i acidofilní druhy – pochybok švýcarský je vápnomilný, ale pochybok masový je kyselomilných. Podobně je to i se zvonkem alpinským a bradatý, hřebíčkem šedým a ledovcovým, prvosenkou holou a nejmenší, pěnišníkem chlupatým a rezavým. Pískomilové jsou zejména hřebíček pozdní, Plešivec dvoudomý, sněženka jarní, ladoňka dvoulistá, laskavec ocasatý a limonka ohnutá.

 

Náročné skalničky

Pěstování na prostředí náročných a cizokrajných skalniček vyžaduje jisté zkušenosti. Je třeba jim vytvořit speciální substrát a vybrat správné místo. Většinu náročných druhů pěstujte na východní straně skalky, a to i tehdy, když běžně v přírodě rostou na jižních svazích. Zejména v nížinách jim totiž škodí prudké polední slunce a suchý vzduch. Z náročných skalniček jsou známé zejména zvonek alpský, hřebíček ledovcový a hořec čínský.

Ošetřování skalky

Ze skalky nezapomeňte neustále odstraňovat plevel a přemnožené druhy skalniček. Porosty nehnojte ani nevápnite. Choulostivé na silné mrazy můžete na zimu zakrýt listím, rašelinou nebo fólií. Pokud však fólii použijete lokální jen nad porostem čemeřic, v zimě rychleji rozkvetou. Odumřelé druhy nahraďte novými rostlinami. Dbajtee zejména na to, aby na skalce celý rok něco kvetlo. Střídejte polštářovité druhy s trsovitě rostoucími.

Čemu je třeba při budování a ošetřování skalky vyhnout?

  • cihlám, kusem betonu a otesaným kamenem bez patiny,
  • smíchání různobarevných světlých karbonátových a tmavých bazických kamenů,
  • bělení kamenů vápnem,
  • ohrazení skalky různými lahvemi nebo sklenicemi,
  • kolmému a hustému osazení kamenů do půdy,
  • umístění kýčovitých figurín, zvířat nebo předmětů,
  • ponechání původní půdy bez vytvoření lokálních substrátů na zakořeňování skalniček,
  • celkovému vyvápneniu nebo okyselení veškeré půdy v skalce,
  • vysazení velkých druhů a keřů na úpatí skalky,
  • častému přihnojování skalniček.